Uhlířství

Ve zdejším kraji, bohatém na lesy, se dřevěné uhlí pálilo od nepaměti. Dříve, když ještě nebylo známo kamenné uhlí, se používalo dřevěného uhlí, zejména při tavení rud. Dřevěné uhlí mělo široké spektrum využití. Používali jej řemeslníci pracující s kovy. Vyráběl se z něj černý střelný prach.

Uhlířství je jedno z nejstarších, dnes již zaniklých, řemesel využívajících výhřevných vlastností dřevní hmoty. Každoročně se především v horských a podhorských lesích spálilo mnoho tisíc kubíků dřeva na výrobu dřevěného uhlí. Dřevěné uhlí se vyrábí i dnes, průmyslově v retortách, nádobách pro suchou destilaci za vysoké teploty.

Podstata prastaré tradiční výroby spočívala v hoření dřeva za nepřístupu vzduchu. Samotná technologie pálení uhlí v milířích byla velmi náročná. Stačilo se dopustit nepatrné chyby a celá hromada shořela na popel. Při uhlířství bylo nutno sledovat jakost páleného dřeva (druh, obsah vody), příhodný roční čas k pálení, výběr vhodného místa pro stavbu milíře, postavení a zformování milíře, jeho přikrytí, zapálení, vychlazení, vytažení nebo vyhrabání uhlí, důležitý byl i způsob jeho odvozu.

Zajímavý je původ slova milíř. Toto slovo souvisí s latinskou číslovkou mílie, tj. tisíc, která naznačuje, že se milíř skládá z "tisíce" polen.

Před pálením bylo potřeba připravit prostorný rovný a kruhovitý plac zbavený trávy, kamení a kořenů, na kterém se dále zakládal milíř. Základ milíře tvořil středový kanál nazývaný král (používalo se více tyček svázaných houžvemi). Pak se král obkládal poleny, mezery mezi velkými se vyplňovaly menšími kusy a drobným dřívím. Na spodní vrstvu se stejným způsobem kladla další, až milíř dosáhl požadované velikosti. Směrem k vrcholu jsou kusy stále kratší, aby milíř získal kopulovitý tvar. Hotový milíř se musel zvenčí utěsnit - pokrýt na tzv.  patro a mour. Patro se dělalo z vrstvy drnů, chvoje, jehličí, mechu, suchého listí, rákosí či slámy. Na patro se přidal mour. Na mour se používala kvalitní mastná zem nebo zem smíchaná s uhelným prachem (mour). Milíř se zapaloval obvykle v období od dubna do září nejčastěji brzo ráno, aby jej mohli uhlíři přes den kontrolovat - podle barvy a množství kouře, jeho vůně apod. Když se milíř zapaloval odshora, uhlíř v něm udělal několik větracích otvorů a oheň založil pomocí žhavého dříví přímo na vrcholu. Jiná varianta - zapálení odspodu - vyžadovala zažehnutí pomocí připraveného kanálu ve spodní části milíře - loučí či třískami přímo na králi.

Po zapálení se milíř nechal 5-6 hodin zakrytý, pak se odkryl a vypálená část se doplňovala třískami a drobným dřívím (vždy cca 2x za 24 hodin), dokud milíř dokonale neslehnul, což trvalo několik dní. Po dokonalém zuhelnění se milíř ucpal, aby v něm uhasl oheň a po vychladnutí povrchové vrstvy se postupně odebíralo (vyhrabávalo) hotové dřevěné uhlí. Důležité bylo s hotovým dřevěným uhlím zacházet opatrně při vyhrabování, skladování i přepravě, protože větší kusy byly kvalitnější a dražší než kusy menší. Kvalita uhlí se, vedle velikosti kusů, posuzovala i jinak - kvalitní uhlí šlo špatně lámat, málo černilo ruku a po zlomení byl lom silně lesklý. Vždy záleželo na schopnosti uhlíře, zda dokázal napálit v milíři dobré a kvalitní uhlí.

Při celém procesu uhlení bylo důležité mít v blízkosti milíře dostatek vody. Hrozilo nebezpečí vznícení i již vyhrabaného uhlí.

Uhlí se z lesa odváželo na vozech tažených koňmi či voly po nezpevněných stezkách či cestách. První cestní síť začala vznikat na panství Horšovský Týn, jež patřilo rodu Trauttmansdorffů, až ve 2. polovině 19. století.

Při velikosti zachovalých placů po milířích v Českém lese, lze usuzovat, že se zde do milířů skládalo 60 - 90 m3 dřeva. Průměr základny milíře byl okolo 6 - 8 m a výška milíře nepřesahovala 4 m. Představu o velikosti placu lze získat o několik metrů dále.

Dřevěné uhlí vyrobené v okolí Třemešné a Bezděkova bylo převážně dopravováno k panské dřevouhelné vysoké peci ve Ferdinandově údolí u obce Srby, popř. do železáren ve Frauenthalu (zaniklá osada poblíž Svaté Kateřiny) na Kolowratském panství Velké Dvorce.

 

Řez milířem - obrázky poskytl Ing. Jiří Kadera

 

 

  

Jiné obrázky řezu milířem - http://picasaweb.google.com/jiri.kadera/VypalMilire?feat=embedwebsite#

Odkaz na stránky věnované uhlířství - www.ucl.webnode.cz 

 

Následující zastavení