Vodní mlýny
 |
Vodní mlýny
Nejstarší zařízení, na kterých člověk už od dob neolitických mačkal zrno, byly drtiče a ruční mlýnky, dodnes zachovávající svou prastarou podobu ve formě žernovů, známých ještě v zapadlých horských krajinách. Lidská síla byla často nahrazována silou zvířecí a na území nejstarších kultur, v Egyptě a přední Asii, byly brzy k pohonu využívány další zdroje energie: voda a vítr.
Vodní (kolový) mlýn je starověký vynález, známý antickému světu již od 2. st. před n.l., se do středověké Evropy dostal až za křížových výprav z Orientu. Mlýn (latinsky "mola", německy "mühle") do Čech pravděpodobně přinesli mniši – benediktýni. Je několik zdrojů uvádějící nejstarší zmínky o vodních mlýnech u nás. Nejstarší zmínka je datována do roku 718. Vodní mlýn je poháněný proudem vody, jejíž energie je přenášena na hřídel prostřednictvím vodního kola – konstrukce i způsob pohonu vodního kola pak dělí mlýny na různé typy.
Mlýn s horizontálním kolem
patří mezi nejstarší a zároveň nejjednodušší typy vodních mlýnů. Základem tohoto mlýnu bylo lopatkové kolo umístěné na vertikálním hřídeli. Proud vody dopadal na kolo bočně a hřídel procházející kolem o patro výše roztáčela přímo mlýnské kameny. Mlýn se obešel bez jakýchkoli mechanických převodů a rychlost otáčení mlýnských kamenů odpovídala rychlosti otáčení lopatkového kola. Výkon tohoto mlýnu nebyl velký, ale byl jednoduchý na konstrukci, šetřil lidskou sílu a nevyžadoval velký proud vody daný silným tokem nebo velkým spádem. Postačila nevelká hráz zadržující a usměrňující vodu úzkým výtokem, dřevěným žlabem nebo trubkou, směrovanou na lopatky kola.
Mlýn s vertikálním kolem poháněný spodní vodou
Do říčního proudu zasahovalo kolo lopatkami v dolní části a síla vody byla tedy přímo úměrná síle vodního proudu v řece nebo v umělém náhonu. Aby se výkon mlýnu znásobil, objevovaly se později i mlýny s větším počtem lopatkových kol. Tyto mlýny, tzv. lopatníky, se používaly častěji na velkých tocích, kde síla a stálý proud vody umožňoval snáz jejich provoz, ale objevují se i mlýny na spodní vodu postavené na umělých náhonech.
Pokud byl mlýn postaven přímo na říčním toku, muselo být mlýnské kolo konstruováno tak, aby mohlo reagovat na různě vysoký stav vody. Některé mlýny byly proto postaveny celé přímo na pontonových lodích a volně ukotveny u břehu, takže na změnu stavu vody reagovaly automaticky. Mlýny na spodní vodu patří ke staršímu typu než mlýny na vodu vrchní, ale tam kde to výhodné podmínky umožňovaly, se provozovaly až do poměrně nedávné doby.
Mlýn s vertikálním kolem poháněný vrchní vodou je nejmladší a nejvýkonnější typ mlýnů tzv. korečníků, využíval k pohonu kola tzv. svrchní vodu, která byla přiváděna zvláštním náhonem nad korečkové kolo a padala na něj shora. Tato konstrukce umožňovala až dvojnásobně vyšší výkony mlýnů oproti mlýnům na spodní vodu, protože kromě síly proudu vody využívala i váhu vody dopadající svrchu na lopatky kola. Zároveň umožňovala využití vodní energie i v místech bez velkých stálých vodních toků.
Na druhou stranu ale vyžadovala tato konstrukce poměrně složité technické řešení a hlavně různá hydrotechnická díla jako byly jezy a často i poměrně dlouhé kanálové náhony řešící přívod vody a nezbytné převýšení. V oblastech s nedostatkem vody bylo nutné budovat nádrže k zachytávání vody z potoků a dešťů, tzv. mlýnské rybníky. To však bylo technicky náročné a velmi nákladné, takže si zřizování korečkových mlýnů mohli dovolit pouze bohaté kláštery, feudál a později i města. Také v pozdějším období bývali často mlynáři pod hrází podobných, vrchností zřízených děl, pouze v nájmu za tzv. smluvenou feudální rentu. S ohledem na zdroje vody byly venkovské korečkové mlýny budovány často na samotách či na kraji vsí.
Vzhledem k tomu, že se nacházíme na horní polovině toku Bezděkovského potoka, tak všechny mlýny v této části měly mlýnský rybník.
Nutno podotknout, že ještě v nedávné době se mlýnem nazývalo vše, co bylo hnáno vodou, respektive vodním kolem. Proto bylo běžné pojmenovávat mlýny jako moučné, krupní, kašní (jahelka), cukerné, pilní (pily na dřevo), tříselné (koželužny), hamerní (železárny), valchovní (valchy), rudné (drtiče nerostů), čerpací (vodní pumpy např. u dolů).