Lesní hospodaření, Hlavní evropské rozvodí
 |
Český les je geomorfologickým pokračováním Šumavy, od které je oddělen Všerubským mezihořím. Tato naučná stezka se nachází v podcelku Přimdský les - Málkovská vrchovina. Podloží tvoří především rula, méně už je zastoupena žula, granulit, fylit, svor a diorit. Z přírodních podmínek vyplývá převaha jedlobukového lesního vegetačního stupně (LVS), méně pak je zastoupen smrkobukový LVS, s rostlinnými společenstvy svěží a kyselé řady. V přirozené dřevinné skladbě lesa zde tedy dominoval buk lesní Fagus sylvatica L. (obr. 1) a jedle bělokorá Abies alba Mill. V souvislosti s osidlováním zdejšího kraje a rozvojem průmyslu, především sklářství, došlo v průběhu 17. – 19. století téměř k vykácení původních rozsáhlých jedlobukových lesů. Především bukové dříví bylo totiž žádanou surovinou na výrobu dřevěného uhlí, jako palivo a v neposlední řadě se z něj vyráběla potaš, která byla důležitou sklářskou přísadou. Náhradou pak zde byly vysázeny většinou lesy smrkové.
Vznik smrkových monokultur (lesních porostů se 100% zastoupením smrku) potom na dlouhou dobu ovlivnil lesnické hospodaření. Smrk ztepilý Picea abies (L.)Karst. má v této oblasti příznivé podmínky pro svůj růst, vytváří zde vysoké zásoby dříví, umělá obnova porostů (výsadba nových stromků na pasece) je relativně úspěšná i při velkoplošném holosečném způsobu hospodaření. Smrkové dříví se díky svým technickým vlastnostem, všestranné upotřebitelnosti a snadné opracovatelnosti stalo, zvláště v průběhu 19. - 20. století, z pohledu dřevozpracujícího průmyslu nejžádanějším. Všechny tyto důvody vedly k tomu, že se smrk stal nejoblíbenější lesní hospodářskou dřevinou, která byla až nekriticky upřednostňována.
Les však plní vedle produkce dřeva i jiné funkce. V podmínkách Českého lesa je les přirozeným přírodním společenstvem. Je zde nezbytným krajinotvorným prvkem s důležitými ekologickými a enviromentálními účinky. Existence trvalého a stabilního lesa je důležitá pro vodní režim a zadržování vody v krajině, příznivě ovlivňuje klima, chrání půdu před degradací a erozí, vytváří podmínky pro výskyt živých organismů vázaných na lesní prostředí, umožňuje rekreační vyžití návštěvníkům lesa, na které má terapeutické účinky.
Nepůvodní, uměle vysázená a stejnověká smrková monokultura však tyto mimoprodukční funkce lesa není schopna, především z následujících důvodů, dostatečně naplňovat:
- z důvodu mělkého kořenění smrku je náchylná k vývratům
- na nepůvodních stanovištích dochází k významnému napadení dřevokaznými houbami, zejména václavkou smrkovou Amillaria ostoye (ROMANG.)HERINK, která znehodnocuje dřevo tzv. hnilobou a tím snižuje jeho technickou upotřebitelnost a zvyšuje nebezpečí polomů
- umožňuje přemnožení kalamitních hmyzích škůdců (především lýkožrout smrkový, lýkožrout lesklý, bekyně mniška a ploskohřbetky r.Cephalcia) kteří při své gradaci mohou poškodit nebo až zničit rozsáhlá území smrkových porostů
- díky nedostatečnému opadu nedodává smrk zpět do půdy odebrané živiny, čímž ji ochuzuje a okyseluje
Tyto vlivy pak ohrožují stav lesa i jeho samotnou existenci.
Hlavním úkolem lesníků tedy v současnosti je vhodným hospodařením a postupnou přeměnou dřevinné skladby na smíšený les, tvořený především smrkem, bukem a jedlí, zajistit trvalost a stabilitu lesa tak, aby byly naplněny všechny jeho funkce.
Hlavní evropské Labsko-Dunajské rozvodí
Právě stojíte na hlavním evropském labsko-dunajském rozvodí. Vpravo ze západních svahů stékající potůčky napájí povodí Dunaje, který ústí do Černého moře a vlevo z východního svahu stéká voda do Labe, které ústí do Severního moře.
Rozvodí tvoří hranici mezi sousedícími povodími. Po rozvodí vede rozvodnice, která se nejčastěji nachází na topografických vrcholech a horských hřebenech. Někdy je rozvodí v krajině neznatelné.
Česká republika se svou složitou geologickou stavbou představuje prakticky střechu Evropy. Je významnou pramennou oblastí kontinentu. Nachází se na hlavním evropském rozvodí, které rozděluje republiku na tři hlavní evropská povodí:
povodí Labe (úmoří Severního moře) - skoro celé Čechy s hlavními toky Labe a Vltava,
povodí Dunaje (úmoří Černého moře) - jižní a západní příhraniční oblasti Čech, střední a jižní Morava s hlavními toky Morava a Dyje,
povodí Odry (úmoří Baltického moře) - severní oblasti Moravy a malé příhraniční oblasti na severu Čech.
Všechna tři rozvodí se sbíhají na vrcholu Klepý (1143 m), polsky Trójmorski Wierch, ležícím na česko-polské hranici v hřebeni Králického Sněžníku.
Povodí je oblast, ze které voda odtéká do jedné konkrétní řeky či jezera.