Bezděkov
 |
Víska leží na severní hranici tehdejšího správního území Hostouň, v severo-jižním údolí Bezděkovského potoka, necelé 4 km severně od Bělé nad Radbuzou, zapuštěná mezi zalesněnými kopci. První písemná zmínka je z roku 1548, avšak první historické osídlení Chody sahá podle historických pramenů do 11. nebo 12. století. Důvodem osídlení byla ochrana hranic. Chodové z Bezděkova a Třemešného patřili společně k přimdskému panství. Čeští pánové a německý císařové jim dali mnohé výsady a práva jako bylo právo dědické, právo svobodného pohybu, právo myslivosti, právo rybolovu, osvobození od roboty a osvobození od cel a daní. Za tato práva a výsady museli hrad Přimda v případě války obsadit a bránit. K Bezděkovu patřilo přibližně 9 km2 lesů, které měli zdejší Chodové obcházet a hlídat. Stopy, které bezděkovští Chodové zanechali, jsou relativně malé.
Obec se rozšiřovala díky novým osídlencům z Bavorska a postupem času německy mluvící osídlenci tvořili většinu obyvatel Bezděkova.
V roce 1596 císař Rudolf II. přimdské panství prodal. Bezděkov a Třemešné tak v průběhu 17. století připadlo včetně přilehlých lesů Hostouni a tím pádem do panství Horšovského Týna, pod které patřily do roku 1848.
Prakticky od počátku se obyvatelé Bezděkova spoléhali na les. Chodští zemědělci si mohli z lesa brát stavební i palivové dříví včetně trávy a steliva pro dobytek. V omezené míře si mohli brát trávu a palivové dříví i z panského lesa. Později v lese našli práci uhlíři (o čemž svědčí mnohá milířiska na východním svahu Kamenného vrchu), dřevorubci, povozníci. Na konci podzimu sbírali baráčníci březové proutí, ze kterého v zimě vyráběli košťata.
V Bezděkově byly čtyři vodní mlýny–pily poháněné pouze vodou z Bezděkovského potoka. Všechny kromě mletí obilí také zpracovávaly dřevo. Později dvě z těchto pil poháněly parní stroje. Do mlýnů vozili sedláci obilí až z 20 km vzdálených obcí. Pily zpracovávaly dřevo z okolních lesů nejen na prkna, ale vyráběly se zde i dřevěné korálky, knoflíky a násady na košťata. Ke konci zde byly z olšového dřeva vyráběny tužky, které byly bezezbytku kompletně dodávány do Norimberka.
V obci byly 3 hostince, 2 obchody s potravinami, pekařství, 3 tesaři, zedníci, švec, krejčí, truhlář a povozník.
V roce 1945 měla obec 94 domů a 460 obyvatel.
Na úpatí Kamenného vrchu se nachází tzv. čertův kámen, jenž měl být obětním kamenem Keltů či Markomanů. Možná známka toho, že tento kraj byl osídlen daleko dříve, než sem přišli Chodové.
