Nová Ves
Nová Ves je prvně zmiňována mezi lety 1497 – 1499 při sporu o právo rybolovu v nedalekém jezeře Vraneč (Pfrentschweiher) nebo také Vranečský rybník. V 16. století byli Novovesští povinni provádět strážní pochůzky po hranici. Ve vsi sídlili rovněž vý
běrčí cla. Nová Ves bývala jednou z nejlidnatějších vesnic Tachovska, úctyhodnou rozlohou svého katastru 3 175 ha se ještě dnes řadí na první místo, lesy z toho zabírají 2 088 ha. V roce 1788 stálo ve vsi asi 67 domů. Roku 1930 měla obec 141 usedlostí, v nichž žilo přes 900 obyvatel. Roku 1939 obývalo ves a přilehlé samoty 1314 obyvatel. Avšak 12. dubna 1946 vypukl ve vsi velký požár, který v krátké chvíli zničil většinu usedlostí. Zachováno zůstalo pouze 14 popisných čísel. Krátce po požáru bylo ze vsi odsunuto původní německé obyvatelstvo. Malá část vyhořelých objektů je dnes sice opravena, ale ves stále působí rozrušeným a neupraveným dojmem.
Kostel sv.Linharta, patrona žalářovaných a ochránce stád, stával v západní, nejvýše situované části obce. Podle neověřených zpráv byl původně románský s pětiboce uzavřeným presbytářem a gotickou věží upravenou v roce 1667. Roku 1792 byl barokně přestavěn. Vyhořel při velkém požáru v roce 1946, potom provizorně zastřešen, ale již roku 1948 vykraden, zpustošen a posléze zbořen. Snad náležel ke staršímu sídlišti, na jehož místě vznikla Nová Ves. Z kostela zůstal zachován výrazný kopec destrukce zastíněný starými lipami. V rozvalinách byl dobře lokalizovatelný relikt destruované věže při levé stěně bývalého presbyteria. Všechny objekty, které stávaly v této zá
padní, původně nejstarší části obce, zcela zanikly. Dnes je místo, kde stál kostel sv. Linharta, obehnáno vysokým plotem soukromé obory. SZ od kostela se nachází rozsáhlý demontovaný hřbitov s několika náhrobky od místních lidových kameníků. V okolí se rozkládají hluboké přimdské lesy, které skýtají možnosti vycházek.
V roce 1900 měla obec 95 domů a 682 obyvatel, se vsí Mlýnské Domky, dědinou Altglashütte a 4 samotami 118 domů, 880 obyvatel.
Roku 1930 měla obec 141 usedlostí, v nichž žilo přes 900 obyvatel.
Na trase naučné stezky, asi 500 m severozápadně od středu vsi, na okraji lesa vpravo od cesty vedoucí na bývalý Růženín (Rosanhain) pod dvěma mohutnými lipami je umístěn fragment pilíře sochy sv. Antonína. Kamenný sloupek se soškou sv. Antonína Paduánského patřil k usedlosti č.p. 106, kterou před odsunem vlastnila rodina Ditzů. Zachován je pouze žulový podstavec o základně 35x32 cm a výšce 75 cm. Na přední straně vrytém rámci se zachovalo A. A. P/ 1761. Jednalo se jistě o lidovou sošku světce z dílny místního kameníka.
K dalšímu zastavení na naučné stezce lze zvolit ze dvou cest. Značená vede lesem a je delší, neznačená vede po silnici směrem na Přimdu a je kratší - viz mapka a modře vyznačená zkratka.
Pro zvětšení klikněte na mapu